Víte, jak se vyvíjí dětská řeč?

Víte, jak se vyvíjí dětská řeč?

Proces vývoje řeči u dětí probíhá souběžně s vývojem psychickým a fyzickým. To je jeden z důvodů, proč některé děti mluví dříve a jiné později.

Jak je to s vadami řeči a s čím souvisejí?

V současné době se objevuje stále více dětí s poruchami řeči a to i na základních školách. Mezi nejčastější vady patří špatná výslovnost některých hlásek nebo zadrhávání během hovoru.

Mezi nejčastější důvody patří špatný mluvní vzor rodičů, kteří na děti šišlají nebo na ně mluví příliš rychle. S vývojem řeči mívají problémy i děti, které jsou narozené předčasně nebo mají poruchy nervové soustavy, sluchu ebo zraku. Negativní vliv má také výchova zanedbávaná nebo naopak příliš velké nároky na dítě.

Ani současné moderní technologie správnou mluvu příliš nepodporují. Hodným mluvním vzorem jsou pro děti rodiče, kteří s dětmi hovoří a to pravidelně.

Co a kdy by mělo díte zvládnout?

Svůj příchod na svět ohlašuje novorozenec křikem, který je zpočátku pouze reflexním projevem, jež se později začne měnit v křik oznamující nepohodlí či hlad.

6 týdnů – 1 rok

Jakmile je dítě spokojené a nic mu nechybí, začne si broukat. Broukání se později mění na žvatlání, což je snaha o napodobování toho, co slyší ve svém okolí. Jakmile začnete reagovat, bude mít velkou radost. Je důležité podporovat tyto počátky dětské komunikace s okolním světem. Kolem jednoho roku života dítě začíná rozumět jednoduchým pokynům a opakuje jednoduchá slova.

1 – 3 roky

Dětská slovní zásoba se začíná rychle rozšiřovat. Objevují se první jednoduché věty, které díte samo vytváří. Díky vývoji řeči dochází také ke zrychlení vývoje myšlení a motoriky.

3 roky – 6 let

Dítě je zvídavé, samo vytváří otázky, na které vyžaduje odpovědi. Dítě začíná používat zájmeno já, tvoří se u něj verbální paměť, vypráví krátké pohádky, učí se krátké říkanky a jednoduché písničky. Je důležité jej v mluvení podporovat neboť se připravuje k nástupu do školy.

Veďte děti k samostatnosti

Veďte děti k samostatnosti

Někteří rodiče mají pocit, že jejich dítě potřebuje neustálou péči. Snaží se pro ně dělat první a poslední, neustále jim pomáhají, jakmile se ocitnou v nějakém „průšvihu“. Je to však správná průprava pro budoucí život?

Pro děti není na škodu, když si zvyknou na to, že rodiče tu nejsou pro to, aby za ně všechno dělali a řešili. Musejí si, již od dětství, zvykat rozhodovat se samostatně a fungovat v běžných životních situacích bez cizí pomoci. Pokud si nemají možnost toto vyzkoušet již v dětství a při méně podstatných rozhodnutích, v pozdějším věku a v dospělosti budou bezradné, nesamostatné a budou mít sklony inkliminovat k různým extrémům.

Jak začít se samostatností?

Ideální je, pokud již od malička dítě zapojíte do běžného provozu domácnosti, dejte mu na starosti nějakou činnost, která ho bude také zároveň bavit. Může pomáhat při přípravě jídla, samo si nachystá svačinu do školy, pokud to lze, pověřte jej drobným nákupem. Máte-li domácího mazlíčka, svěřte mu péči o něj.

Veďte své děti k odpovědnosti, pokud zapomenou svačinu nebo nějaké pomůcky do školy, nevozte jim je. Je potřeba, aby zažily i následky, které jsou příčinou jejich zapomnětlivosti. Potřebují nést následky svých činů, neboť momentálně nejsou tak katastrofické.

Pokud povedete svoje děti k samostatnosti již od malička, budou to mít v budoucím životě jednodušší.

Někdy nám může být dětí líto, ale je lepší, aby si poradily samostatně s nastalou situací. Vezmou si z ní ponaučení a příště již budou vědět, jak stejný či obdobný problém řešit.

Aby si svoji samostatnost dítě mohlo pomalu budovat, je potřeba mu pro ni poskytnout dostatek prostoru. Nechte část rozhodování na něm samotném, vybírejte pro to vhodné situace a následně pak jeho rozhodování respektujte.

Projeví-li dítě o nějakou činnost zájem, v rámci možností jej podpořte, i když vidíte katastrofické scénáře. Buďte mu nápomocni, překonejte své obavy, jinak se může stát, že pokud dítě od určité činnosti odradíte, může trvat dlouhou dobu, než a zda vůbec se k ní vrátí.

Učení se cizím jazykům v dětství je velmi důležité. Kdy s ním začít?

Učení se cizím jazykům v dětství je velmi důležité. Kdy s ním začít?

V současné době je znalost cizích jazyků velmi důležitá. Pokud chceme, aby si naše děti našly dobrou práci, je potřeba je k těmto dovednostem vést již od malička. Výhodu mají děti, které vyrůstají ve dvojjazyčné rodině. Co však ty ostatní?

Celá řada studií poukazuje na fakt, že podpora a rozvoj jazykových dovedností u dětí již od raného věku představuje benefity i pro jiné studijní oblasti. Patří mezi ně především dovednosti verbální a matematické. Dále se ukazuje, že tyto děti mají i lepší kulturní cítění, lépe se přizpůsobují novým změnám, jsou otevřenější novým podnětům a snáze uzavírají nová přítelství a to i v cizích zemích, kde se snáze orientují.

Kdy je vhodná doba pro začátek výuky?

Celá řada odborníků zastává názor, že výuka cizích jazyků by měla být započata ve věku 6 let, kdy jsou děti otevřené novým podnětům a zkušenostem, lépe si v tomto období osvojují výslovnost a lze je snáze motivovat.

Škola hrou

Možná si nyní říkáte, že je to fráze, opak je však pravdou. Pro  výuku jsou vhodné cizojazyčné hry, básničky nebo písničky, které mají daleko větší efekt, než nějaký dril nad knihou. A proč? Pokud bude pro děti učení zábavou, vzbudíte v nich přirozenou touhu po dalších znalostech. Hádanky, básničky a písničky podpoří rozvoj výuky cizího jazyka. Jako vhodnou pomůckou, ovšem v omezeném čase, může být i moderní technologie, jež poskytne zajímavé hry či aplikace.

Výuka jen ve škole nebo i mimo ni?

Přestože výuka cizích jazyků probíhá dnes na všech školách, je potřeba pravidelnost. Znalosti a dovednosti, které děti získávají během výuky cizích jazyků, také závisejí na formě, kterou se výuka ubírá. Chcete-li, aby vaše dítě daný cizí jazyk dokonale ovládalo, je na zvážení, zda jeho výuce nevěnovat i čas mimo školu. Dobrým pomocníkem může být rodilý mluvčí. Řada z nich má s výukou jazyka bohaté zkušenosti a výuku koncipuje jinak, než je ta školní.

Elektronika a děti

Elektronika a děti

Toto téma je v oblasti výchovy velmi diskutované. Už i malé dítě si dokáže samo odemknout mobilní telefon svých rodičů, řada předškoláků ovládá s přehledem tablet, ale tužku neumí v ruce držet správně. Z těchto důvodů se rodiče takových dětí často ocitají pod palbou kritiky. Je to kritika oprávněná či nikoli? Jak je to s negativním vlivem elektroniky na zdraví a to nejen dětí? Co je správně a co špatně, to si musí rozhodnout každý rodič sám. Stojí však za to zjistit si důležitá fakta a zajímat se o výsledky průzkumů.

Jsou vaše děti závislé na elektronice?

Jakmile se děti stanou závislé na elektronice, objeví se tato závislost i na jejich chování. Jsou neklidné a jakmile k ní nemají přístup objeví se u nich trucovitost nebo vztek. Hledají všemožné způsoby, kterými se mohou k elektronice dostat. Jakmile jim nedáte, co požadují, objeví se pocit zoufalství a nuda, děti najednou nevědí, co s volným časem, mají pocit, že jste je připravili o něco, co je pro ně důležité a cítí samotu.

Závislost na elektronice u dětí poznáte také tak, že se separují a to nejen od kamarádů, ale také od rodiny. Raději tráví volný čas u tabletu či mobilu, kde hrají hry nebo brouzdají po sociálních sítích.

  • Zdravotní rizika spojená s elektronikou

Rozsvícená obrazovka škodí zraku. Její bílé světlo může být příčinou nespavosti, jež navíc narušuje režim dětí. Pokud dítěti čtete nebo vyprávíte pohádku na dobrou noc, nejen, že se zklidní, ale upevňujete tak vazbu mezi s sebou.

Dalším negativem při používání elektroniky je výskyt skoliózy, která je způsobena nevhodným sezením u počítače. Kromě toho, že způsobuje bolesti zad, mohou se, díky ní, objevovat i migrény.

Elektronika – ano, ale s určitými pravidly

Vzhledem k tomu, že s elektronikou se setkáváme v celé řadě profesí, tak ji dětem asi ani není možné zakázat. Dnešní doba je technická a kdo s ní neumí zacházet, hledá si práci poněkud hůře. Určete si s dětmi konkrétní pravidla za jakých podmínek mohou trávit čas s elektronikou v ruce. Dodržování stanovených pravidel a režimu vyžadujte a buďte důslední.

Pomáhají vám doma vaše děti?

Pomáhají vám doma vaše děti?

Také máte doma malého šikulu, který neustále vyhledává nějaké činnosti? Zkuste jej zabavit prací. Děti velice rády napodobují dospěláky. Využijte tedy této vlastnosti a zkuste, aby pomáhaly s některými činnostmi spojenými s chodem domácnosti. Pomalu si tak začnou zvykat na své budoucí povinnosti.

Hlavně malé děti pozorují maminku i tatínka při domácích činnostech, zapojte je tedy, ať zkusí pomoci s tím, co zvládnou. Možná vás odrazuje nepořádek, který při některých činnostech nadělají, místo, aby jej uklidily. Nenechte se odradit. Děti si potřebují všechno vyzkoušet a osahat. Pokud je k ničemu nepustíte, dokud chtějí, až budou muset, bude to horší.

Stanovení pravidel a řádu

Pokud si děti pouze hrají, je to něco jiného, než plnění domácích povinností, jejichž cílem je pomoc ostatním členům rodiny, ale také se děti tímto způsobem učí zodpovědnosti, pořádku a praktickým činnostem a dovednostem.

Vzhledem k tomu, že děti potřebují svůj pravidelný režim, je dobré, aby se jednotlivé domácí povinnosti pravidelně opakovaly a to přibližně ve stejných intervalech. Děti si je snáze zafixují a stanou se pro ně automatickými. Mezi takové patří úklid hraček před spaním, u větších dětí třeba vynášení odpadků.

Jaké páce zařadit a jaký věk je vhodný?

Děti ve věku 2-3 roky by si měly uklidit hračky do skříně k tomu určené, odnést ušpiněné oblečení do koše na špinavé prádlo, vyhodit odpadky do koše, mohou pomoci skládat utěrky, podávat drobné předměty a pokud jsou šikovné, můžete je nechat utírat prach na místech, kam dosáhnou.

Děti ve věku 4-5 let by si měly automaticky uklízet pokoj, včetně stlaní postele, můžete jim dát na starosti zalévání květin, mohou pomáhat s utíráním a uklízením nádobí a zkuste zařadit i vysávání vysavačem.

Dětem ve věku 6-7 let můžete svěřit drobné činnosti v kuchyni – loupání zeleniny, pomoc při přípravě salátů, prostírání stolu. Pokud máte zahradu, mohou vám pomoci s drobnými zahradními pracemi.

Možná máte také doma leváka

Možná máte také doma leváka

Připadá vám, že vaše dítě používá na většinu věcí levou ruku? V levé ruce drží kartáček, tužku, lžíci a vy přemýšlíte nad tím, zda je to na obtíž, nebo zda vaší ratolesti hrozí nějaké nebezpečí.

Dá se leváctví určit?

Vnější projevy se dají zjistit pozorováním. Pokud ovšem chcete mít jistotu, je potřeba provést speciální diagnostická vyšetření, která odhalí, jak jsou jednotlivé činnosti řízeny v mozku. Odborné testy se provádějí v pedagogicko-psychologické poradně nebo na dětské neurologii. Ty odhalí dominanci ruky, nohy, oka nebo ucha. Někdy se může stát, že dominance je namíchaná, dítě má dominantní pravé ucho a pravou ruku, ale levou nohu a levé oko. Zjišťování však není tak jednoduché, neboť většina dětí nepoužívá ke všem činnostem výhradně jednu ruku. Ve výskytu leváctví hraje úlohu i dědičnost.

Pravo-levá dominance je otázkou času. Vedoucí úloha levé či pravé ruky se vyvíjí v čase. Souvisí to se zráním nervového systému. Diagnostika leváctví je vhodná před nástupem do školy. To je čes, kdy se dítě musí rozhodnout, kterou rukou bude psát.

Co u dítěte sledovat?

Nejdůležitější diagnostickou metodou v domácím prostředí je samozřejmě pozorování. Můžete sledovat, kterou ruku na co dítě používá. Někteří rodiče, možná nevědomky, směřují dítě k používání pravé ruky. Souvisí to se zakořeněnou společenskou konvencí a nátlakem sociálního prostředí.

Pokud chcete opravdu zjistit, zda je vaše dítě levák, pozorujte jej při činnostech, které umožňují svobodnou volbu. Patří mezi ně jízda na koloběžce, česání, čištění zubů, postupy při oblékání. Nenechte se zmást jedinou činností, kterou dítě vykonává levou rukou. Pozorování je potřeba provádět delší dobu, neboť dítě občas na stejnou činnost používá různou ruku.

Přeučovat či nikoli?

V současné době se, na rozdíl od minulosti, od přeučování ustupuje. V souvislosti s přeučováním může u dítěte totiž dojít k závažným poruchám týkajících se vývoje. Může se objevit dyslexie, úprava písma, koktání nebo některé další vady řeči. Problémy se mohou objevovat také v rovině emocionální.

Máte doma dítě se specifickou poruchou učení (SPU)?

Máte doma dítě se specifickou poruchou učení (SPU)?

Mezi základní druhy SPU patří dyslexie – porucha čtení, která zahrnuje nejen techniku, ale také porozumění čtenému a převyprávění obsahu, dysortografie – porucha pravopisu, nutná je však znalost teoretických pravidel, dyspraxie – porucha motoriky, dítě se jeví jako neobratné, dyskalkulie – poruchy v oblasti matematických dovedností, porucha koncentrace pozornosti s hyperaktivitou(ADHD, dříve uváděno jako LMD) nebo bez hyperaktivity (ADD).

Kdo provádí diagnostiku a co to znamená?

Diagnostiku provádějí odborníci z pedagogicko-psychologické poradny, kteří vypracují také podrobnou zprávu s konkrétními doporučeními, jak pro domácí přípravu, tak i pro školní práci. Pokud je dítěti diagnostikována jakákoli SPU, neznamená, že bude mít jakoukoli úlevu ve vzdělávání. Ze zákona má nárok na kompenzační pomůcky, které mu budou při výuce pomáhat a která se vztahují k dané poruše. Dostává zadání upravená tak, aby bylo schopno je vypracovávat. Pro rodiče to znamená pečlivou domácí přípravu, nad kterou dohlížejí a pravidelnost. Pokud má škola možnost dyslektického nácviku, dítě je do něj zařazeno. Velmi důležití je pozitivní motivace a chválení za úspěchy. Neúspěchy je potřeba společně probrat a zjistit, proč k nim došlo a jaká by mohla být náprava.

Na co pamatovat?

  • Důležitá je pozitivní motivace i hodnocení, vyzdvižení pozitiv.
  • Společně probrat to, v čem má dítě potíže a co úspěšně zvládá.
  • Podporujete sebevědomé dítěte.
  • Pro plnění úkolů není vhodné stanovovat časové limity, které mají běžné děti.
  • Úkoly je nutné zadávat jasnou a srozumitelnou formou.
  • Při hodnocení je potřeba nejprve vyzdvihnout úspěchy, teprve pak jemným způsobem upozornit na chyby.
  • Velmi motivující je i veřejná pochvala, která umožní dítěti zažít pocit úspěchu.
  • Pro úspěchy ve vzdělávání jsou důležité i vhodně zvolené pomůcky.

Chcete naučit své děti plavat, ale nevíte, jak na to? Podívejte se na tyto tipy

Chcete naučit své děti plavat, ale nevíte, jak na to? Podívejte se na tyto tipy

Děti vodu milují, ale jen v případě, že se jí nebojí. Na co si dát tedy pozor, abychom v nich nevyvolali strach?

Ať už jste u rybníka nebo u moře, v žádném případě nenechávejte děti bez dozoru. I jedno malé potopení na mělčině, i když bez katastrofy, může být velmi nepříjemným zážitkem, který v dětech vyvolá blok a dítě pak s vodou nebude chtít mít nic společného.

Začínáte s plaváním?

Není dobré dítě do ničeho nutit, nespěchejte a vyčkejte na ten správný čas. Učení berte jako hru a zábavu. Nejde přeci o to, jak rychle se dítě naučí plavat, ale o to, aby ho plavání bavilo, neboť je to pohyb velmi prospěšný. Vezměte si k ruce nafukovací hračky do vody, které zároveň fungují jako bezpečnostní pomůcky. Kromě toho dítě rozptýlí a bude mít větší pocit bezpečí.

S učením začněte co nejdříve, neboť obecně platí, že čím je dítě mladší, tím mu to jde lépe a má menší zábrany. Dítěti také může prospět společnost kamarádů, kteří už plavat umí. Uvidí tak, že to vlastně není nic složitého. Pokud má staršího sourozence, může vám být při učení také nápomocen.

Pro začátek výuky volte mělčinu, kde si bude dítě jisto, že vždy dosáhne na dno.

Především děti starší, které se učí plavat později, často mívají strach z potápění. Obavy lze snadno odstranit tím, že je naučíte zadržovat dech dříve, než půjdou do vody. Jednoduchou pomůckou může být shýbání se pro oblíbenou hračku na mělčině. Ideální je, pokud se budete s dítětem potápět společně a vše mu názorně ukážete. Zábavu obstarají také potápěcí brýle, které navodí příjemnou atmosféru.

Další fází je klidné ležení na zádech, na hladině. Vysvětlíte dítěti, že musí tlačit břicho a boky co nejvíce nahoru a vy ho budete podpírat a pomalu vozit po hladině. Zase je dobré začínat na mělčině, kde bude dítě vědět, že vždy dosáhne na dno. Jakmile si zvykne, můžete pomalu zkoušet nechat dítě ležet samotné a ukažte mu, jak má pohybovat rukama a nohama.

Virtuální realita jako nová výuková metoda

Virtuální realita jako nová výuková metoda

Didaktická technika tvoří neoddělitelnou součást vzdělávacího procesu. Pomalu, ale jistě si zde nachází své místo i virtuální realita. Je to velmi atraktivní technologie, která vnáší do didaktické techniky úplně jiný rozměr. Tento skvělý výukový postup dokáže žáky zaujmout a vtáhnout je do řešení problémů. Umožňuje snadným a zajímavým způsobem předávat znalosti a dovednosti. Výuka pomocí virtuální reality nabízí osvojování vzdělávacích prvků pomocí vlastních prožitků, což je metoda nejúčinnější. Díky tomu děti velmi snadno pochopí dané téma. Velký zájem o výuku v tomto stylu způsobuje také interaktivita, která vnáší do vzdělávacího procesu zajímavé a netradiční prvky. Virtuální realita podporuje technické dovednosti žáků, které jsou pro jejich budoucí život nezbytné.

Možnosti využití virtuální reality ve výuce

Díky virtuální realitě mohou děti cestovat po celém světě, mohou se vypravit do vesmíru nebo na dno oceánů, mohou se stát členy badatelského týmu, který objevuje starobylé civilizace. Virtuální realita jim umožňuje poznat, jak fungují věci kolem nás, seznámí se s tím, jak funguje naše tělo.

Výuka pomocí virtuální reality podporuje kreativitu a tvořivost a to především díky aplikacím mezi něž patří 3D malování. Některé aplikace nabízejí i 3D tisk.

Virtuální realita nabízí žákům zajímavé a poutavé aktivity, které prostupují napříč výukovými předměty. Umožňuje prozkoumávat místa či řešit problémy, které pro ně nemusí být v běžném životě vždy dostupné. Díky aktivním prožitkům lépe porozumí jednotlivým problémům a stanou se motivací pro další vzdělávání.

Společnosti, jež se virtuální realitou zabývají, nabízejí zpracování a návrhy edukativních programů přímo na míru. Hlavní platformu většinou tvoří HTC VIVE, která podporuje pohyb v prostoru. Pro zobrazování reality lze používat mobilní telefony či tablety. Kvalitní zážitek z 360º videí zajistí různé druhy VR boxů.

Učte děti žít ekologicky

Učte děti žít ekologicky

Vzhledem k tomu, že děti se učí nápodobou, je důležitá ekologická výchova v rodině. Každá rodina vyznává určitý životní styl. V tomto duchu také vede a vychovává své děti. Snaha o ekologický způsob života se nemusí promítat jen do třídění odpadu. Ideálním a jednoduchým způsobem je také eliminace produkce odpadu. Té lze dosáhnout celou řadou různých způsobů.

Děti jsou zvídavé a rády objevují nové věci. Pomáhají jim v tom nejen rodiče, ale také zajímavé knihy. Můžete jim pořídit literaturu s ekologickou tematikou. Nejen, že tak podpoříte procesy čtení, ale i ekologické myšlení a to tou nejjednodušší, zábavnou formou.

Rozvíjejícím se moderním trendem současné doby jsou bezobalové prodejny. Vezměte do některé z nich vaše děti a vysvětlete jim princip jejich fungování. Zapojte je do nakupování. Doma můžete podpořit jejich kreativitu tím, že společně ušijete sáčky, do kterých pak budete chodit jednotlivé produkty nakupovat. Ukážete tak svým dětem, jak šetřit planetu a vyhýbat se zbytečnému používání plastů.

Vše začíná ve školce

Abychom se naučili chránit přírodu a chovat se k ní šetrným způsobem, musíme ji nejprve poznat a nějakou dobu v ní žít. Jednou z možností je pobyt v přírodě s rodinou a další pak jsou lesní školky, které jsou alternativou ke školkám klasickým. Děti v nich většinu času tráví venku, poznávají okolní krajinu a využívají zde praktické dovednosti. Odpočinek pak probíhá v zázemí, jež má různé podoby. Mohou to být jurty, chatky nebo maringotky. Vše je uzpůsobeno dětským potřebám. Vzdělávání probíhá v souladu s předem danými dokumenty, avšak alternativním způsobem.

Ve škole se ekologií zabývá především enviromentální výchova. Některé školy pro ni mají vyčleněné hodiny, jiné připravují projektové dny a další mají témata pro enviromentální výuku začleněná do výuky jiných předmětů.