Publikováno

Virtuální realita jako nová výuková metoda

Virtuální realita jako nová výuková metoda

Didaktická technika tvoří neoddělitelnou součást vzdělávacího procesu. Pomalu, ale jistě si zde nachází své místo i virtuální realita. Je to velmi atraktivní technologie, která vnáší do didaktické techniky úplně jiný rozměr. Tento skvělý výukový postup dokáže žáky zaujmout a vtáhnout je do řešení problémů. Umožňuje snadným a zajímavým způsobem předávat znalosti a dovednosti. Výuka pomocí virtuální reality nabízí osvojování vzdělávacích prvků pomocí vlastních prožitků, což je metoda nejúčinnější. Díky tomu děti velmi snadno pochopí dané téma. Velký zájem o výuku v tomto stylu způsobuje také interaktivita, která vnáší do vzdělávacího procesu zajímavé a netradiční prvky. Virtuální realita podporuje technické dovednosti žáků, které jsou pro jejich budoucí život nezbytné.

Možnosti využití virtuální reality ve výuce

Díky virtuální realitě mohou děti cestovat po celém světě, mohou se vypravit do vesmíru nebo na dno oceánů, mohou se stát členy badatelského týmu, který objevuje starobylé civilizace. Virtuální realita jim umožňuje poznat, jak fungují věci kolem nás, seznámí se s tím, jak funguje naše tělo.

Výuka pomocí virtuální reality podporuje kreativitu a tvořivost a to především díky aplikacím mezi něž patří 3D malování. Některé aplikace nabízejí i 3D tisk.

Virtuální realita nabízí žákům zajímavé a poutavé aktivity, které prostupují napříč výukovými předměty. Umožňuje prozkoumávat místa či řešit problémy, které pro ně nemusí být v běžném životě vždy dostupné. Díky aktivním prožitkům lépe porozumí jednotlivým problémům a stanou se motivací pro další vzdělávání.

Společnosti, jež se virtuální realitou zabývají, nabízejí zpracování a návrhy edukativních programů přímo na míru. Hlavní platformu většinou tvoří HTC VIVE, která podporuje pohyb v prostoru. Pro zobrazování reality lze používat mobilní telefony či tablety. Kvalitní zážitek z 360º videí zajistí různé druhy VR boxů.

Publikováno

Projektová výuka jako netradiční způsob vyučovacích metod

Projektová výuka jako netradiční způsob vyučovacích metod

Současné školství využívá pro výuku celou řadu méně tradičních metod. Patří mezi ně i projektové vyučování, jehož výsledkem je projekt v různé podobě. Výstup může mít podobu digitální či papírovou nebo kombinaci obojího. Během projektové výuky žáci řeší samostatně zadaný problém a k jeho řešení využívají všechny dostupné prostředky, mezi něž patří především literatura a digitální technologie. Projekty velmi často používají mezipředmětové vztahy a učí děti spolupráci a vzájemné komunikaci.

Jaké výhody s sebou tento způsob vyučování přináší žákům?

Díky projektové výuce se všichni žáci zapojí dle svých individuálních možností, což je velká motivace. Každý žák přebírá vlastní odpovědnost za jednotlivé kroky projektu, dochází k rozvoji samostatnosti a logického myšlení. Žák se učí zpracovávat různé zdroje informací, snaží se řešit zadané problémové úlohy svým vlastním způsobem. Může uplatnit nabyté vědomosti a dovednosti a zároveň tak získá vědomosti a dovednosti nové, rozvíjí své kompetence organizační, plánovací a hodnotící. Díky tvorbě projektů má žák možnost využít a rozvíjet nejen aktivitu, ale i fantazii a v neposlední řadě i tvořivost.

Základní rysy projektové výuky

Aby projektová výuka plnila vzdělávací cíle, musí splňovat určité rysy. Patří mezi ně především potřeby a zájmy žáka, které během projektové výuky získává. Jsou to především nové zkušenosti, vědomosti a dovednosti, které může využívat v běžném životě. Projekt by se neměl omezovat pouze na školní prostředí, ale měl by vycházet z konkrétních situací, do kterých se žáci mohu dostat. Jakákoli žákovská práce během projektové výuky přináší konkrétní výsledek, jímž se v závěru žáci prezentují. Může to být plakát, video či konkrétní produkt. Projektová výuka se, ve většině případů, uskutečňuje ve skupinách, díky čemuž se žáci učí vzájemné komunikaci, spolupráci a rozdělování jednotlivých kroků a pracovních postupů.

Publikováno

Alternativní výukové metody podporují dětskou kreativitu

Alternativní výukové metody podporují dětskou kreativitu

Tyto výukové metody se začaly rozvíjet s rozvojem alternativního školství. Žákům nabízejí odklon od klasického vzdělávacího systému. Odlišnost se může projevovat ve specifickém obsahu vzdělávání, v organizaci a metodách výuky nebo v hodnocení vzdělávacích výsledků žáků. Některé druhy alternativních metod mohou být velmi efektivní, jiné jsou naopak méně efektivní. Vždy záleží na tom, jakým způsobem budou využívány a jakou formou se dětem podají.

Důležité rysy alternativních forem výuky

Alternativní formy výuky mají za cíl podpořit vlastní poznávací činnosti žáků, mezi něž patří aktivita, tvořivost, kreativita a především samostatnost v rozhodování. Objevuje se celá řada tendencí, díky kterým lze tyto procesy podporovat.

  • Pozitivní přístup – Veškeré použité metody by měly směřovat k tomu, aby žák podal maximální výkon, jež mu zároveň přinese dobrý pocit. Důležité je podporovat jeho sebedůvěru. Velký význam zde hraje pochvala, i za malé úspěchy, a pozitivní pracovní atmosféra.
  • Individualizace vlastní činnosti žáka – Veškeré žákovské činnosti jsou realizovány s ohledem na různé temperamenty dětí, různé používání celé řady učebních stylů, různorodé pracovní tempo žáků, různé úrovně znalostí, zkušeností, schopností a dovedností. Dětem jsou nabízeny různé možnosti činností, mezi něž patří dialog, diskuse, problémové úlohy, tvorba projektů a další.
  • Variabilita – Žákům je umožněno využívat různé postupy, které vedou k požadovaným výsledkům plánované činnosti.
  • Spolupráce – Žáci pracují formou spolupráce a to bez soupeření. Jedná se o formu pomoci, rady, ale i obhajoby vlastního názoru. Díky tomu dochází k podpoře empatie a pomoci slabším.
  • Zdravotní hledisko – Veškeré metody by měly brát ohled na zdravý životní styl a měly by v dětech podporovat odpovědnost za vlastní zdravotní stav.
Vytvořil Robert alias Boby Kozák © 2017-2025
Publikováno

Také máte doma hyperaktivní dítě?

Také máte doma hyperaktivní dítě?

Také máte doma malého neposedu a přemýšlíte nad tím, zda z toho vyroste, či nikoli? Odlišit, zda je dítě živější nebo se jedná o klinickým syndrom, může jen odborné vyšetření. Diagnostika se provádí převážně mezi 4. a 6. rokem dítěte, dříve je rozpoznání poruchy velmi obtížné. Pokud vašemu dítěti bude diagnostikována porucha chování nebo její projevy, ještě to neznamená, že má nižší IQ, dokonce může v některé oblasti lidské činnosti vynikat.

Jak se hyperaktivita projevuje?

Dítě je celkově neklidné, nevydrží chvíli v klidu na jednom místě, neustále se pohybuje, je hlučné, jedná impulzivně. Často nejprve jedná a teprve pak přemýšlí nad důsledky svých činů. Většinou si neuvědomuje nebezpečí, které může z jeho jednání vyplynout. Projevuje se u něj roztržitost, své věci často někde zapomíná, ztrácí. Nevydrží se delší dobu soustředit na jednu činnost. Problémy se většinou stupňují s nástupem do školy. Dítě je sice bystré, ale mnohdy se objevují výchovné obtíže, dítě je obtížně zvladatelné v oblasti výchovy.

Jaký je vhodný přístup?

Práce s dítětem je velmi náročná a to jak doma, tak i ve škole. Vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Při jakýchkoli činnostech je potřeba dělat přestávky, činnosti po chvilkách měnit, střídat pohybové aktivity s aktivitami klidovými. Je potřeba posilovat jeho sebevědomí, chválit jej za každý, byť i jen malý, úspěch. Na prvním místě jsou trpělivost, důslednost a jednotné vedení. Dítě také potřebuje pevný řád, který je mu sdělen jasným a zřetelným způsobem. Všechna pravidla je potřeba jasně vymezit a důsledně kontrolovat jejich dodržování. Za prohřešek by měl následovat přiměřený trest, jež je potřeba dodržet.

Velmi důležitá je spolupráce rodiny a školy. Velkou pomoc poskytuje pedagogicko-psychologická poradna či další odborníci. I blízké okolí by mělo být s tímto problémem seznámeno.

Vytvořil Robert alias Boby Kozák © 2017-2025